Kurz s Petrem Bambouskem

Nejeden fotograf obdivuje krásu fotografií z tvorby Petra Bambouska a mezi ty davy lidí se řadím i já. S Petrem se známe již několik let, dlouhou dobu jen po virtuální stránce a poslední rok i osobně. Ono to seznámení vzniklo tak nějak náhodou.

Před těmi X roky to byl ještě nadšený fotograf, který sem tam jezdil fotit do tropů a svoji práci publikoval na dneš již staré adrese www.orchidej.com. Já byl začínající hobby fotograf, který si před krátkou dobou pořídil svoji první zrcadlovku, se rozhodl postavit své stránky na redakčním systému Joomla. Začal jsem tedy hledat nějakou inspiraci pro design a při brouzdání jsem narazil zrovna na web Petra. Hned mě ohromila krása jeho fotografií. Něsměle jsem mu napsal pár dotazů, na které mi ochotně odpověděl, ale dnes již si je nevybavím. Zlom trchu více nastal, když jsem se z jeho stránek dozvěděl, že používá plugin NeatImage. V té době ještě nemaje vlastního účtu jej s uctivostí prosím, zda by mi jej nezakoupil. Po domluvě a poslání potřebné částky mi zařídil koupi daného programu. Od té doby jsme spolu v kontaktu více. Postupem času mi ještě zařizoval zakoupení designu a fotogalerie na můj web. Jelikož bydlí až v Příbrami a já na jižní Moravě, nebyla možnost se nějak setkat osobně. Měl jsem sice v plánu zajet si jeden rok na jeho kurz na Čertoryje a další rok k Prostějovu, ale ani jeden termín mi nakonec nevyšel. A tak po delším domlouvání nám vyšla až společná návštěva v pražské zoo a botanické zahrady, o které jsem sepsal pár řádků v předchozím článku.

Hned mi probleskla hlavou myšlenka, že bych nějak podpořil jeho tvorbu a něco zajímavého se od něj přiučil. Z poslední návštěvy mě nějvíce zaujala právě botanická zahrada a její tropický skleník Fata Morgana. A právě kurz do tohoto skleníku se objevil v Petrově nabídce na letošní rok. Po domluvě všech podrobností co a jak, vyrážím jednu sobotu brzy ráno do Prahy. Cestou mu píšu sms, aby věděl, zda dorazím dle plánu. Ve stanovený čas mě čeká na Florenci, sedám k němu do auta a hned razíme směrem na Tróju.

Po příchodu do skleníku nás nemile překvapila paní v šatně, kdy mi nedovolila vzít si batoh sebou, i když splňoval v provozním řádu stanovené parametry. Nebylo sil se dohadovat a raději jej nechal v úschově. Po zakoupení lístků a projitím vstupního turniketu se člověk ocitne v úplně jiném světě. Veškerý denní program nechávám na Petrovi, aby jej podřídil svým představám. Po důkladném prohlídce celého skleníku padá první otázka na mě… „Co bych tedy rád věděl, případně se naučil a co mi dělá problémy“. Uvádím Petra do svého problému, kde mám mezery a co se chci dozvědět. Ochotně mě vyslechne, aby věděl jak dál se mnou pracovat. Poté mi dá za úkol vytvořit několik snímků, jak fotím já, abychom mohli co hodnotit. Začnu pobíhat všude možně, koukat kolem sebe co by mě trochu zaujalo. Cvak, cvak, cvak… a hned běžím zpět.

Zkus jich ještě pořídit několik, zazní od Petra. Cvak, cvak, cvak a jdu zase zpět. Tak se k tomu posaďme a koukneme na to. Mezitím si z brašny vytáhne tablet, z něhož vyštrachá připravenou prezentaci a může začít diskuze nad problematikou. Do detailu ji má nachystanou a člověk se hned vnoří do těch problémů, kvůli kterým se s ním chtěl setkat. Na všemožných ukázkách ukazuje a chyby a ode mě chce slyšet, co se mi na daných snímcích nelíbí. Jelikož jeho tvorbu znám celkem dobře, tak jeho návyky už mám trochu zmapované :-). Po prezentaci si jdeme znovu projít skleník a na reálných situacích mě učí, co dělám za chyby. Jeden pohled fotím snad dvacetkrát, než je to celkem dobré :-).

Co víc bych dodal? Jen asi to, že ten den tak rychle uteče, a vůbec se mi nechce odjet. Petr má zpoustu zkušeností o které se rád podělí na svých kurzech, případně i mimo ně. Pokud o nějakém uvažujete, mohu je vřele doporučit. A pokud nechcete, aby ten jeden den utekl tak rychle, tak se přidejte i na jeho fotoexpedice do tropů. Určitě budou stát za to!